Věřím v Boha a nestydím se za to! Aneb jak je důležitá evangelizace mladých

Ty věříš v Boha? A to jako chodíš každou neděli do kostela a nepiješ pivo? To nesmíš asi hřešit,co? Tak to jsou otázky, s kterýma se na vysoké škole potýkám celkem dost často. Vždycky mě překvapí, jaké mínění a představy o křesťanech mají moji vrstevníci…..

Teď nedávno se mě ptala jedna spolužačka (ateistka), jestli se za to nestydím. A já ji na to řekla,,:Já jsem ,pyšná",že jsem křesťan. A určitě se zato nestydím.“ Je pravda, že když jsem jí říkala některé moje názory či představy o životě, tak na mě koukala jak na ,,marťana“.

Před jednou náročnou zkouškou jsem se šla pomodlit  do katedrály, říkala jsem Pánu, že chci, aby ten test psal se mnou,že On tomu nejlépe rozumí .  A že vím,že s takovou to bude za A. Sranda byla,že to fakt tak dopadlo. Však mi radil ten nejlepší učitel =). Holky se mě ptaly, jak jsem to udělala. Odpověď byla snadná. Před zkouškou jsem se pomodlila v katedrále a pozvala Ježíše, ať to píše se mnou. Samozřejmě, že se nemůžeme obracet na Boha, jen když něco potřebujeme. Ta spolužačka (ateistka) mi začala říkal ,,naše řeholnice“. Celkem mě to pobavilo, ale hlavně nakoplo k evangelizaci této spolužačky. Věděla jsem,že to nebude zrovna lehké, ale jak se píše v Bibli- naději slož v Hospodina.  

Dneska před další zkouškou jsme šly do katedrály 3. Šla i ta nevěřící spolužačka. Když jsem poklekla před svatostánkem, začala se chichotat, ale já si říkala,,:Pane, tady ti vedu moji nevěřící kamarádku, odpusť ji to, vím, že i ji můžeš přitáhnout na své srdce.“  Sedli jsme si do lavice. V celé katedrále nikdo nebyl až na jednu starou paní….

Při odchodu z kostela nás tato stará paní zastavila. Zničehonic  se podívala na tu moji nevěřící spolužačku a  řekla :,, Vy asi nejste pokřtěna,že? Tady vám něco dám.“ Dala ji malou postavičku ovečky se slovy:,,Bůh tě miluje, přitáhl si tě k sobě, není náhoda,že jsme se tu potkaly, ty budeš Boha velmi potřebovat, třeba začneš uvažovat o křtu. Nezapomeň, že i ty se můžeš stát Božím dítětem“   Kamarádku to zarazilo a musím říct,že i mě. Proč zrovna ji si vybrala. Ta stará paní to mohla říct třeba mě…..

V mysli jsem si říkala, ten Bůh je prostě borec!!! Měla jsem obavy, jak ukázat víru této kamarádce,a hle, Bůh to vyřešil za mě. =)

Dnes je velmi potřebná evangelizace. Bůh v Písmu říká nemlč, když je třeba mluvit. Je důležité se nebát říct lidem:,,Já jsem křesťan, a nestydím se zato.“ Protože člověk chtě,nechtě  jednou zjistí, že Boha potřebuje.

A ta moje nevěřící kamarádka? Po této zkušenosti se mě ptala na křest, co to je a co to obnaší. Vím,že bitva ještě není ,,zcela vyhraná“ nebo ten Zlý se nám bude snažit házet klacky pod nohy. Ale já se budu snažit- s Boží pomocí- o to, aby byla další ovečka u Pána ,-)

….protože Bůh počítá i s tím největším hříšníkem ,-) .........